close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Jamesův dopis

8. dubna 2008 v 21:22 | Felixie |  James a Lily
Byl to jeden z těch parných prázdninových dnů. Na zahradě stál mladý chlapec s černými vlasy a oříškově hnědými oči. Vítr mu neustále neposlušně cuchal vlasy. V pravé ruce stále třímal malý okřídlený starý míček. Levou dlaň vztáhl nad své koště a špitl "Hop!". V tu ránu koště jakoby vyskočilo do chalpcovy ruky. Ten se na něj se vší mrštností vyhoupnul a vznesl se od vzduchu. Tento pocit miloval, ten hukot větru v uších, tu rychlost... Opatrně rozevřel pravou dlaň, ve které doposud ukrýval zlatonku. Ta se okamžitě rozlétla kolem. Když už byla mimo chlapcův dosah, rozletěl se za ní a pokusil se ji co nejrychleji chytit. Trénoval to celé léto a byl v tom zatraceně dobrý. Jakmile asi už po padesáté vypustil maličkou zlatonku do vzduchu a pokusl se ji chytit, vyrušil ho čísi rozčílený hlas.
"Jamesi, tvůj otec už čeká v jídelně, je pozdě...pojď, oběd čeká!!" Hulákala jeho matka a pohoršeně přitom Jamese sledovala.
"Jasně mami, ještě chvilku..." Zaškemral James a opět se rozlétl za zlatonkou.
"No, jak chceš, já jen myslela, že by tě zajímalo, že už přišel dopis..." Řekla jakoby nic paní Potterová a musela se zasmát, když viděla Jamese jak se střemhlav řítí k zemi, seskakuje z koštěte a rychlostí blesku mizí ve vchodových dveřích...přeně takovou reakci čekala.
James běžel do svého pokoje, popadl brýle a kvapek letěl zpátky do jídelny. Tam už na něj v čele stolu čekal jeho otec. Při pohledu na svého syna se zasmál - byli si tak podobní!
Oba měli stejně černé, nepoddajné vlasy, oříškové oči a nosili brýle. James se posadil hned po pravici svého otce a upřeně ho pozoroval. Pan Potter zrovna cosi vytahoval z kapsy své vesty. Byla to obálka a červenou pečetí - pečetí Bradavic..pomyslel si James a okamžitě vytrhl obálku otci z ruky.
"Takže to byla pravda!Přece jen přišel, Mami, tati, no není to úžasné???" Zajásal James a obálku radostí políbil.
"No, čekal jsem, že budeš mít radost, ale že z toho budeš až tak nadšený, to jsem netušil!" Pronesl Pan Potter a z jeho hlasu bylo poznat, že se zřejmě dobře baví.
James si obálku naposledy zkoumavě prohlídl, zhluboka se nadechl a dopis otevřel. Vypadl z něj svitek pergamenu. James se bez rozmyšlení dal okamžitě do čtení. Stálo tam :

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
ŘEDITEL : ALBUS BRUMBÁL (NOSITEL MERLINOVA ŘÁDU PRVNÍ TŘÍDY)
VÁŽENÝ PANE POTTERE,
S POTĚŠENÍM VÁM OZNAMUJEME,
ŽE VE ŠKOLE ČAR A KOUZEL
V BRADAVICÍCH POČÍTÁME SE
STUDIJNÍM MÍSTEM PRO VÁS.
V PŘÍLOZE VÁM ZASÍLÁME SEZNAM VŠECH POTŘEBNÝCH KNIH A VYBAVENÍ.
ŠKOLNÍ ROK ZAČÍNÁ 1.ŽÁRÍ . OČEKÁVÁME VAŠI SOVU NEJPOZDĚJI 31.ČERVENCE.
SE SRDEČNÝM POZDRAVEM MINERVA MCGONAGALLOVÁ
ZÁSTUPKYNĚ ŘEDITELE
James si dopis ještě třikrát přečetl a podal ho zpátky otci. Konečně! Na tuto chvíli čekal celý život!
"Musíme mu co nejdříve pořídit všechny školní pomůcky drahá!" Prohlásil pan Potter a láskyplně pohlédl na ustaranou ženu, hledící mu přes rameno.
"Je jen jediné místo, kde se všechny tyto věci dají sehnat..." Prohlásila "...Příčná ulice!"
Příčná ulice...už jen smínka o ní vyvolala v Jamesovi obrovský pocit nedočkavosti. Bylo to to nejúžasnější místo na světě, jaké kdy viděl. Ani neuměl zpočítat kolik kouzelníků, krámků a roztodivných zvířat se na Příčné ulici nachází.
Stejného času,o týden později, už stál James se svými rodiči ve středu promenády Příčné ulice a kráčeli směrek k Olivanderovi - nejlepšímu výrobci hůlek v Británii.
Jakmile James překročil práh obchůdku, spatřil relativně malého pána, vykukujícího zpoza pultu.
"Á, Potterovi...jaká čest!!" Vykřikl malý mužík a se všemi si hned energeticky potřásl rukama.
"Takže mladý pán potřebuje hůlku...výborně...jen pojď, nestyď se!" Pobídl nervózně vyhlížejícího Jamese pan Olivanders a vykročil směrem k pultu. James ho spěšně následoval.
"Tak se podíváme, jaká hůlka bude pro tebe ta pravá!" Zamumlal pan Olivanders a podával Jamesovi jeden ze svých výrobků.
"Má jádro z blány dračího srdce a vyrobená je z dubového dřeva...zrovna dovezená!" Dodal mužík hrdě a James se s ní ,na Olivandersův pokyn , snažil zakouzlit...žádná sláva...
"Tahle nebude ta pravá chlapče..." prohlásil mírně zklamaně pan Olivanders a podával Jamesovi další a další hůlky...výsledek byl však vždy stejný... a když už zkoušeli 9 hůlku...
"Obávám se, chlapče, že ani tato není pro vás ta pravá..." Zasůpěl hůlkový výrobce! Byl v koncích, ještě nikdy se mu nestalo, že by nemohl někomu sehnat hůlku. V zápětí však dostal skvělý nápad a zmizel kdesi ve skladu.
James tam zvědavě nakoukl, byla tam tma a nic neviděl, odněkud jakoby z velké dálky se ozývalo mumlání Olivanderse ve smyslu "Kde jsem ji jen dal??" nebo "Byla přece tady!!!"
Až po několika minutách se vynoříl z úzké chodbičky a vítězoslané konstatoval "Mám ji!"
James čekal něco velkolepého, to co viděl ho ale velmi překvapilo. Výrobce hůlek držel v ruce zaprášené staré pouzdro a v něm naprosto banálně vyhlížející hůlku.
"Co je na ní tak úžasného? Proč by se mi zrovna ona měla hodit???" Nedokázal potlačit zklamání James.
"To opravdu nevím chlapče,přestože tak na první pohled nevypadá, je velice zvláštní!"
"Proč?" Otázal se nevěřícně James, co může být na té hůlce tak úžasnýho?..pomyslel si.
"Tato hůlka už tu leží rovných 53 let, ale za celou dobu se nikomu nehodila, nikomu nesedla, možná to budete právě vy, pane Pottere, kdo téměř po 53 letech, koupí tuto hůlku..." pronesl tajemně pan Olivanders a podal hůlku Jamesovi se slovy "třešňové dřevo - jádro z žíně jednorožce." James vzal hůlku opatrně do ruky - padla mu! Máchl s ní a mezi dospělými to zašumělo jen něvěřícnými "Perfektní" či "Nečekané".
James si nechal hůlku zabalit a vyšel s rodiči zpět do všeobecného chumlu lidí venku na ulici.
Cestou se ještě stavili koupit Jamesovi sovu. James si vybral jakýsi divně zbarvený druh výrečka, který koukal velice pronikavě.
"Mami, podívej! Ta sova kouká děsně chytře!!" Vypískl nadšeně James.
"Neříká se děsně, ale hodně drahoušku!" Napomenula ho paní Potterová načež James jen protočil oči vsloup.
"Jak jí budeš říkat?" Zeptal se pan Potter a zvědavě nadzvedl obočí. James se zamyslel - žádné jméno jí zatím nedal...
"Vlastně nevím, vypadá jako šprt - asi ji pojmenuji po nějakém chytrém spolužákovi, až budu v Bradavich." Řekl svou úvahu James a usmál se na tátu, ten mu jeho úsměv okamžitě oplatil. Prošli celou příčnou ulicí a prodírali se přes davy lidí směrem ke Gringottovým.
"Zlato, skočíme si s tatínkem něco vyřídit do banky, do půlhodiny jsme zpět, ano?" Informovala ho paní Potterová a spěšně na rozloučenou mu políbila tvář.Jeho otec mu dal 10 galeónů, kdyby náhodou něco potřeboval a ztratil se s jeho matkou v davu .
Po chvíli James spozoroval černovlasého mladíka asi v Jamesově věku.
"Prosím, Siriusi,..." Kňoural jakýsi malý chlapec a snažil se držet krok s již zmiňovaným hochem.
"Ani nápad, zničil bys mi ji! Nevím jestli sis toho všiml ty Einsteine, jenže už za dva dny jedu do bradavic a tu hůlku tam NEJSPÍŠ BUDU POTŘEBOVAT!!" Rozkřikl se na chlapečka starší hoch a snažil se vytrhnout svou hůlku ze sevření mladšího chlapce. Naráz hůlka vyletěla vysoko do vzduchu (nejspíš z toho jak se o ní to dva přetahovali).
"REGULUSI, TY HŇUPE - JÁ TĚ PŘERAZÍM!!!" Zaječel starší chlapec a snažil se svou hůlku polapit, ale James byl rychlejší. Stačil polapit hůlku těsně předtím, než by se byla roztříštila o zem.
Černovlasý chlapec Jamese jen ohromeně pozoroval a hůlku si od něj opatrně vzal.
"Díky!" Zaúpěl vděčně.
"Jmenuji se Sirius, Sirius Black!" (zpozoroval bratrův pohoršený výraz a dodal) "...jo a tohle je můj mladši bratr Regulus,takovej mazánek, že ano Regulusi??" Řekl Sirius a jeho rty se zkřivily v posměšný úšklebek. Regulus se už už nadechl, že mu jeho jízlivou poznámku oplatí, ale pak mu došlo, že se Siriusem to nemá cenu, tak radši mlčel.
"Já jsem James Potter. Tento rok jedu poprvé do Bradavic!" prohlásil hrdě.
"Paráda!!!" Vykřikl Sirius..."Já taky - tak to se určitě potkáme!"
Takhle si tam dobrých 15minut povídali o tom, jaké to v Bradavicích bude, jaké tam mají předměty, školní tresty, jestli jsou obědy poživatelné atd.
K jejich velkému zklamání se však znenadání objevili Jamesovi rodiče s přáním jet domů. James se narychlo se Siriusem a jeho bratrem rozloučil a vydal se s rodiči nazpátek.
"Tak se mi zdá, že už sis našel kamarády, Jamesi?"
"Jasně tati, myslím, že Sirius je moc fajn...je s ním legrace!" Odvětil James a zářivě se usmál.

Za chvíli už se držel z jedné strany matky, z druhé strany otce, společně vstoupili do krbu a s pomocí letaxu se přemístili domů do Godrikova Dolu.
James si pobral všechny nákupní tašky, co toho dne pořídili, klec s výrečkem a rozběhl se do pokoje přibalit si dnes dokoupené školní potřeby k ostatním věcem.
Už za dva dny uvidí poprvé Bradavice...už jen dva dny...48hodin....2880minut....172 800sekund...paráda!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Felixie Felixie | 8. dubna 2008 v 21:23 | Reagovat

no....myslím,že se mi to docela povedlo :+)

2 Felixie Felixie | 8. dubna 2008 v 21:39 | Reagovat

p.s. - pardón za ty překlepy (př. - zasůpěl = zaúpěl) :+)

3 Nikol Nikol | Web | 9. dubna 2008 v 6:45 | Reagovat

fajn přezdívka :-D ne neprominem ti ty překlepy :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama